Také už Vás někdy napadlo, proč právě bernardýn je symbolem záchranářství? Možná, že by to mohlo být i pro jeho vzezření. Pokud už jste se mu někdy zadívali do tváře, tak jistě budete souhlasit s tím, že vypadá jako opravdový dobrák. On se ale ke své funkci dostal z docela jiného důvodu. Ve Švýcarsku je průsmyk svatého Bernarda. Je to místo velice nehostinné a nevlídné. Sníh v těchto končinách nikdy neroztává. Zabloudit a umrznout není vůbec žádný problém. Teplota se tu pohybuje kolem třiceti stupňů pod bodem mrazu a o vichřice a laviny také není nouze. Proto se toto místo stalo postrachem poutníků a cestovatelů. Už roku devět set šedesát dva na tomto místě nechal vystavět Bernard de Menthon klášter a hospic. Ten měl poskytovat pomoc zbloudilým a znaveným poutníkům.
§ A aby mniši nemuseli vyhledávat zbloudilé sami, pozvali si na pomoc právě bernardýna.
§ Byli to psi z jejich vlastního chovu.
Pes tohoto plemena měl nejlepší předpoklady ke svému povolání. Byl dobrosrdečný, chytrý a silný.
Bernardýn je náročné plemeno
Původně sloužili tito psi jako hlídači u klášterů a usedlostí. Do švýcarských končin se dostali pravděpodobně v době římských vojenských výbojů. Bernardýni, jako záchranáři, nesloužili pouze v průsmyku svatého Bernarda, ale i v jiných horských oblastech.
Bernardýn dosáhl pro své skvělé vlastnosti velké obliby. Jeho chovu se ujali chovatelé z různých zemí a začali křížit a šlechtit. Dnešní bernardýn se tedy dost liší od svého předka. Původně byl mnohem lehčí. Jeho obliba už mírně opadla. Přesto je stále oblíbeným plemenem. Jeho odchov ale není příliš jednoduchou záležitostí a je velice nákladný. Bernardýn sice vypadá, že slupne vše, co mu předložíte, ale není to pravda. Vyžaduje kvalitní krmivo a náročnou péči. Přesto je mnoho chovatelů, kteří se tímto plemenem zabývají. A není divu. On je opravdu krásný.